Historie španělského vína
Historie španělského vína sahá až do prvního století před n.l., kdy jej sem zavály punské války, na jejichž konci Římané Iberský poloostrov obsadili a nazvali jej Hispánií. Víno začali ve velkém množství vyvážet do ostatních provincií, zejména do Galie a Itálie. Po úpadku Římské říše poničili většinu vinařství Germáni. Následovala arabská okupace, a přestože muslimové nesměli pít alkohol, mnoho z nich to (v soukromí) dělalo, včetně maurských vládců, kteří se stavěli dosti benevolentně k místní výrobě vína. Ta dokonce začala vzkvétat ještě více než za římských dob, především v klášterech.
S Reconquistou a dále s objevením Nového světa se znovu otevřeli možnosti vývozu vína na další trhy. Stejně tak misionáři a conquistadoři přivezli evropské odrůdy do nových zemí. V 17. a 18. století byla španělská vína velmi populární, především Jerez (cherez) - sherry, malaga a rioja. Nicméně následná celosvětová průmyslová revoluce, k níž přistoupili v jiných zemích dříve, způsobila ztrátu konkurenceschopnosti.
Zlom nastal v polovině 19. století, kdy Evropu a především Francii sužoval révokaz. Nedostatek francouzského vína na trhu zapůsobil jako nový impulz pro španělská vinařství, také někteří francouzští pěstitelé překročili Pirineje a usadili se v oblastech Riojy, Navarry a Katalánska, kam si přivezly své odrůdy, stroje i pěstitelské metody, mezi nimiž vynikaly rozvržení keřů, kontrola fermentace a síření.
V současnosti se víno pěstuje na 1,2 miliónech hektarů, což činí ze Španělska zemi s největší rozhlohou vinných sadů na světě, s více než 15 % světového objemu. Pěstuje se zde kolem 600 domácích odrůd, 80 % vína vyráběného na národní úrovni se však vyrábí pouze z 20ti odrůd, mezi nimiž vynikají Rioja, Garnacha, nebo Macabeo. Mezi světově nejznámější oblasti patří La Rioja a Ribera del Duero.